Kulturní oddělení (Freizeitgestaltung)
http://lod.ehri-project-test.eu/units/cz-002279-collection_jmp_shoah_t-2-a-10 an entity of type: Record
Kulturní oddělení (Freizeitgestaltung)
Kulturabteilung (Freizeitgestaltung)
Cultural Department (Freizeitgestaltung)
Kulturní oddělení (Freizeitgestaltung)
Kulturabteilung (Freizeitgestaltung)
Cultural Department (Freizeitgestaltung)
Bylo rovněž členěno na řadu úseků. Kromě oddělení Vedení a administrativa s vlastním sekretariátem a pododdělením pro přípravu programů a Technické služby tu byla i oddělení podle druhu kulturní činnosti.
Oddělení Divadlo mělo uměleckou radu a několik referátů (divadlo české, německé, jidiš, kabaret, představení na blocích). Dalším úsekem byla Hudba, členěná podle náplně činnosti (opera, orchestrální skladby aj.), patřil sem i program v kavárně a správa hudebních nástrojů.
O bohatou přednáškovou činnost se staral referát Přednášky. Samostatnou částí byla Ústřední knihovna, kde bylo shromážděno množství odborné literatury i beletrie, která byla do Terezína svezena z řady zrušených Židovských náboženských obcí, židovských institucí i ze soukromých zdrojů. Kromě studovny zajišťovala knihovna i putovní knihovnu a knihovnu pro děti a mládež. Pod Kulturní oddělení spadalo i oddělení Sportovní podniky, dále sem patřilo Kontrolní oddělení (Kontrol und Aussendienst) a úsek Správy zařízení sálů.
Kromě úředních spisů jsou zde i programy různých kulturních pořadů a vstupenky, texty divadelních her (většinou jen zlomky), partitury hudebních skladeb, seznamy přednášek a některé jejich texty, deníky a památníky a literární tvorba dětí, mládeže i dospělých.
Množství spisů zachovaných z jednotlivých oddělení samosprávy je různé. Nejvíce zachovaných spisů, především objednávek, dodacích listů a účtů, se zachovalo z hospodářského oddělení. Nepatrný je zlomek spisů finančního a technického oddělení.
Výčet činnosti jednotlivých hlavních oddělení terezínské samosprávy a jejich četných referátů v ghettu může budit dojem, že Terezín byl normálním městem, kde žilo určité společenství lidí stejně jako v kterémkoliv jiném svobodném městě. Terezín ale nebyl otevřeným městem, jeho obyvatelé odtud nemohli odejít a většina z nich byla po kratším či delším pobytu odvezena na „východ“, odkud se jich vrátilo jen nepatrné procento. Celý byrokratický aparát ghetta byl jen pouhou fikcí. Přestože jeho pracovníci pilně pracovali, mohli vězňům zajistit jen velmi omezené podmínky života, a v žádném případě jim nemohli poskytnout svobodu ani jejich životy zachránit.
Terezínská Rada starších spolu se svým mnohočetným úředním aparátem se stala velkým byrokratickým úřadem. Práce v něm byla ale vyhledávána, protože do určité doby chránila její zaměstnance a jejich rodinné příslušníky před deportací na východ.
Vlastní pravomoc samosprávy byla ve skutečnosti velmi omezená. Týkala se jen některých vnitřních záležitostí v rámci předem určeném komandaturou (např. ubytování vězňů, rozdělení přidělených potravin mezi jednotlivé kategorie obyvatel ghetta). Pravomoci židovského staršího byly zdánlivě poměrně rozsáhlé, ale opět pouze v oblasti vymezené SS komandaturou. Každý den měl povinnost podávat SS komandatuře hlášení a přijímal její příkazy. Veškerá jednání byla pouze ústní a teprve po jejich skončení si Rada starších pořizovala dodatečný záznam (Aktenvermerk).
Až na malé výjimky prošla terezínským ghettem převážná většina českých a moravských Židů z území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Pouze účastníci sedmi transportů a malá skupina pracovníků pražské Židovské obce byli deportováni přímo na východ (Lodž, Minsk, Ujazdow, Osvětim). Z Německa a Rakouska přijížděli do terezínského ghetta především starší Židé a menší skupiny tzv. prominentů, dále nositelé válených vyznamenání a invalidé z 1. světové války.
The Cultural Department was also divided into a number of sections. In addition to the Management and Administration Section with its own secretariat and sub-section for the preparation of programmes and the Technical Services, there were also activity-based sections.
The Theatre Section had an art council and several sub-sections (Czech, German and Yiddish theatre, cabaret, performances in housing blocks). The Music Section was organized by genre (opera, orchestral works, etc.) and included a café programme and the upkeep and supply of musical instruments. There was also a Lecture Section, which provided talks on a wide range of topics. A separate part of the Cultural Department was the Central Library, which contained a large amount of specialist literature and fiction that had been sent to Terezín from a number of abolished Jewish communities, Jewish institutions and private collections. As well as a reading room, there were also a mobile library and a library for children and young people. The Cultural Department was also in charge of the Sports Section, the Inspection and External Services Section (Kontrol und Aussendienst) and the Hall Facilities.
In addition to official documents, there are also extant programmes for various cultural events and entrance tickets, scripts for theatre plays (mainly fragments), music scores, lists of lectures (including some lecture texts), diaries, albums and literary work by children, young people and adults.
Various documents from the self-government’s individual departments have been preserved. Most of the extant documents, particularly order forms, delivery notes and receipts, are from the Economic Department. There are only a few documents from the Finance and Technical departments.
The list of activities of the main departments and the many sub-sections of the Terezín self-government may give the impression that Terezín was an ordinary municipality where life was the same as in any other independent town. Terezín, however, was not an open town, its inhabitants were not able to leave freely and most of them were later deported to the East, from where only a few returned. The entire bureaucratic apparatus of the ghetto was purely fictive. Although its staff worked hard, they could secure only very limited living conditions for the prisoners and, in any case, were not able to give then freedom or to save their lives.
The Terezín Council of Elders and its extensive official apparatus became a large bureaucratic office. A job with the council was much sought after, as its staff and their families were to some extent protected from being deported to the East.
The actual powers of the self-government were very limited, relating only to a few internal matters within the bounds set by the camp commander (e.g., accommodating prisoners and allocating food rations among the various categories of ghetto inhabitants). The Jewish Elder appeared to have relatively extensive powers, but these were limited by the camp commander. Each day he was required to report to the commander for his orders. No minutes were taken of meetings; it was only after they had ended that the Council of Elders made a subsequent record (Aktenvermerk).
Apart from a few exceptions, the vast majority of Bohemian and Moravian Jews from the then Protectorate of Bohemia and Moravia went through the Terezín ghetto. Only seven transports and a small group of employees of the Prague Jewish Community were sent directly to the East (Lodz, Minsk, Ujazdow, Auschwitz). Jews deported to the Terezín ghetto from Germany and Austria were mainly the elderly, smaller groups of prominent people, those holding military decorations and disabled First World War veterans.
Diese Abteilung wurde ebenfalls in eine ganze Reihe von Abschnitten gegliedert. Außer der Abteilung Leitung und Administrative mit ihrem eigenen Sekretariat, der Unterabteilung für die Programmgestaltung und dem Technischen Dienst befanden sich hier auch die Unterabteilungen, die für verschiedene Arten von Kulturtätigkeiten zuständig waren.
Die Abteilung Theater verfügte über eigenen künstlerischen Beirat und über mehrere Referate (Theater in tschechischer Sprache, Theater in deutscher Sprache, Jiddisches Theater, Kabarett, Blockveranstaltungen). Einen weiteren Abschnitt bildete die Unterabteilung Musik, die nach dem Tätigkeitsgegenstand (Opern, Orchestermusik u. a.) gegliedert war. Darunter fielen auch das Kaffeehausprogramm und die Instrumentenverwaltung. Für die umfangreiche Vortragstätigkeit hatte das Referat Vortragswesen zu sorgen. Einen selbständigen Teil bildete die Zentralbücherei, wo eine Menge von Fachliteratur und Belletristik konzentriert wurde. Diese Bücher wurden nach Theresienstadt aus einer Reihe von aufgehobenen Judengemeinden, jüdischen Institutionen und Privatsammlungen überführt. Außer dem stabilen Studienbücherei sicherte die Zentralbücherei ebenfalls den Betreib der Wander- und Kinderbücherei sowie der Jugendbücherei. Unter die Kulturabteilung fiel auch die Abteilung Sportveranstaltungen, ferner auch die Abteilung für Kontroll- und Außendienst und der Abschnitt für Saalverwaltung.
Unter den Dokumenten aus dieser Abteilung befinden sich außer der Amtschriften auch Programme und Eintrittskarten für verschiedene Kulturveranstaltungen, Texte von Theaterstücken (in der Regel meistens nur deren Bruchstücke), Musikpartituren, Verzeichnisse von Vorträgen und einige Vortragstexte, Tage- und Gedenkbücher und literarische Schöpfungen von Kindern, Jugendlichen und Erwachsenen.
Die Quantität der in einzelnen Abteilungen der Selbstverwaltung erhaltenen Schriftgüter ist unterschiedlich. Der Großteil der hier erhaltenen Schriftstücke (vor allem Bestellungen, Lieferscheine und Rechnungen) erhielt sich aus der Wirtschaftsabteilung, indem von den Schriftlichkeiten der Finanz- und technischen Abteilung lediglich ein Bruchteil erhalten geblieben ist.
Die Tätigkeitsaufzählung einzelner Hauptabteilungen der Theresienstädter Selbstverwaltung deren zahlreichen Referaten im Ghetto könnte den Eindruck erwecken, dass Theresienstadt eine normale Stadt war, wo eine bestimmte Volksgemeinschaft auf gleiche Weise wie in beliebiger anderen freien Stadt gelebt hat. Bei Theresienstadt handelte es sich jedoch keinesfalls um eine offene Stadt - ihre Bewohner durften die Stadt nicht verlassen und ihr Großteil wurde nach einem kürzeren oder längeren Aufenthalt „in den Osten“ transportiert, woher nur ein winziger Prozentteil zurückkam. Der gesamte bürokratische Ghettoapparat stellte in der Tat lediglich eine Fiktion dar. Trotzdem, dass seine Mitarbeiter emsig gearbeitet haben, konnten sie den Ghettoinsassen lediglich sehr begrenzte Lebensbedingungen sicherstellen, und sie waren keinesfalls imstande, ihnen Freiheit zu gewähren oder ihre Leben zu retten.
Der Theresienstädter Ältestenrat samt seinem zahlreichen Büroapparat ist nach und nach zu einem großen Amt gewachsen. Die Beschäftigung in diesem Amt wurde jedoch sehr gefragt, da die Mitarbeiter und ihre Familienangehörigen dadurch bis zum bestimmten Maß vor der Deportation „in den Osten“ geschützt wurden.
Die eigene Kompetenz der Selbstverwaltung war in der Tat sehr begrenzt. Sie betraf lediglich einige ghettointerne Angelegenheiten innerhalb des von der Kommandantur im Voraus genau bestimmten Rahmens (z.B. Unterbringung der Ghettoinsassen, Unterteilung der bereits zugeteilten Lebensmittel unter verschiedene Kategorien der Ghettoinsassen). Die Befugnisse des Judenältesten waren ebenfalls verhältnismäßig umfangreich, jedoch nur in dem von der SS-Kommandantur genau abgesteckten Bereich. Er war verpflichtet, der SS-Kommandantur alltägliche Meldungen abzustatten, und ihre Befehle entgegenzunehmen. Sämtliche Verhandlungen wurden ausschließlich mündlich geführt, und erst nach deren Beendung hat der Ältestenrat für eigenen Bedarf einen Aktenvermerk ausgearbeitet.
Bis auf kleine Ausnahmen ging durch das Theresienstädter Ghetto der absolute Großteil aller böhmischen und mährischen Juden aus dem Gebiet vom damaligen Protektorats Böhmen und Mähren. Lediglich die Teilnehmer von 7 Transporten und eine kleine Gruppe von Mitarbeitern der Prager Judengemeinde wurden direkt in den Osten deportiert (Lodž, Minsk, Ujazdow, Auschwitz). Aus dem Altreich und aus der Ostmark (Österreich) kamen nach Theresienstadt vorwiegend ältere Juden und kleinere Gruppen der sog. Prominente, ferner die Träger hoher Auszeichnungen und Schwerbeschädigte aus dem I. Weltkrieg.